Odložená stránka z druhého měsíce

Skládá smutné básně

na něž čekala dlouho, sama, beze slov

a přec bolesti se vystavuje

je ryba a venku koná se rybolov

Past, kde nemůžeš krást

klapání kapání

strachem tě odhání

nikdo zlu nebrání

Skládá smutné písně

na něž se těšila dlouho, sama, potlačená

v rytmech a melodiích tone

však její ústa jsou navždy uzamčená

Protírá si oči a doufá že to skončí

když v krbu plápolá její konečný oheň

a venku hučí řeka

pouze jemu říká: ,,Tak si někdy vzpomeň."

Ona jen chce lásku.

Je to moc?